Přejít na obsah

Lidem je třeba ovázat i rány na duši

7.12.2009 17:26:00
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Autor: ZDN 49

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Rodiče RNDr. Marka Jukla, PhD. ., byli lékaři, on vystudoval matematiku a fyziku. Jablko se přesto neodkulilo od stromu daleko. Otec byl totiž dlouholetým aktivním členem Českého červeného kříže a jeho syn je ve svých čtyřiceti letech prezidentem této organizace.

 

RNDr. Marek Jukl, Ph. D. * 10. března 1969 v Olomouci

Absolvent oboru matematika a fyzika (1992), titul Ph. D. získal v roce 1996, specializuje se na lineární algebru a geometrii nad okruhy. Od roku 1992 je akademickým pracovníkem Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci. V Českém červeném kříži je aktivní od roku 1987, od roku 1993 jako člen Oblastní výkonné rady ČČK v Olomouci, od roku 1997 jako člen Výkonné rady ČČK, od roku 2001 viceprezident a od roku 2005 prezident ČČK. Je též absolventem kurzu mezinárodního humanitárního práva (2001). Zasedá v meziresortní komisi pro mezinárodní právo při Ministerstvu zahraničí ČR a v Národní transfuzní komisi při Ministerstvu zdravotnictví ČR. Je ženatý, má jednoho syna.

otázka: Jste prezidentem Českého červeného kříže, ale s rodinou bydlíte stále v Olomouci. Jak to zvládáte?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Vzhledem k tomu, že jde o funkci volenou, jezdím do Prahy, kde máme aparát, jež se o chod organizace stará, tak na jeden, dva dny v týdnu. Přednáším na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a práce v Českém červeném kříži je moje mimopracovní činnost, nejde o pracovněprávní vztah.

 

otázka: Český červený kříž sídlí v jedné z nejkrásnějších pražských čtvrtí, na Malé Straně. Máte čas si alespoň trochu Prahu projít?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Prahy si moc neužiji. Jezdím vlakem – ráno sem, večer domů –, protože je to pohodlnější než autem. Časově je to srovnatelné a ještě si můžu zdřímnout nebo něco promyslet, což by v autě nešlo.

 

otázka: Jak jste se k práci v Českém červeném kříži dostal?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Od dětství mě zajímaly různé věci, a protože oba mí rodiče byli lékaři, měl jsem ke zdravotnictví blízko. Před listopadem však nebylo zvykem mít dvě vysoké školy, takže jsem se musel rozhodnout a rozhodl jsem se pro přírodní vědy. V Českém červeném kříži se angažuji od roku 1987, o deset let později jsem byl zvolen do výkonné rady. Znamená to, že od roku 1997 dojíždím do Prahy.

 

otázka: Který přírodovědný obor vyučujete na univerzitě?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Vystudoval jsem matematiku a fyziku. Ale nebyla by pravda, kdybych řekl, že vyučuji matematiku, to je příliš široká oblast... Zabývám se algebraickými a geometrickými disciplínami a je pro mě velmi zajímavé seznamovat s nimi mladé lidi. Je hezké vidět, když se vám někoho podaří zaujmout. Vedle toho se věnuji i výuce humanitárního práva. Systém právního myšlení a uvažovaní je vlastně blízký matematickému, i když se to tak lidem mnohdy nemusí zdát.

 

otázka: Měl jste k matematice a fyzice vztah odmala?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Prostě mě ve škole bavily. Matematika a fyzika byly předměty, na které jsem se nemusel učit, chodil jsem do matematické třídy na základní škole i na gymnáziu. A měl jsem skvělé učitele, což možná bylo nejdůležitější, protože o tom, co člověk bude dělat, rozhoduje z velké části to, jak ho kdo dokáže zaujmout nebo odradit ve škole. Svou roli samozřejmě hrají vlohy, ale velkou část má i motivace, kde škola sehrává velmi pozitivní nebo negativní úlohu... Matematiku mám rád proto, že má jasnou, logickou výstavbu a některé její součásti i určitým způsobem korespondují s filozofií, je tu spousta věcí, na které si člověk nemůže sáhnout. Do jisté míry je matematika víra v to, že systémy nebo principy, podle nichž myslíme, mají vlastnosti, které od nich čekáme, že jsou skutečně „správné“.

 

otázka: Pojďme se zaměřit na vaši práci v Českém červeném kříži. Byl to jen vzor otce, který vás k této práci přivedl?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Z velké části za to asi může vliv otce, který mě všude vodil s sebou. Do tehdy ještě Československého červeného kříže jsem vstoupil už během studia a začal jsem v něm pracovat. Jako -náctiletý jsem se podílel na různých akcích, a když mi bylo osmnáct, stal jsem se jeho členem. Tatínek byl členem vedení na okrese – jmenovalo se to Předsednictvo okresního výboru, dnešní Oblastní rada Červeného kříže v Olomouci – a jako závodní lékař velkého strojírenského podniku se velice angažoval v dárcovství krve a výuce první pomoci. Dělalo se mu to dobře, protože lidem bylo jasné, co je důležité, věděli, že se může něco stát a že první pomoc nebo i krev může kdykoli potřebovat kdokoli z nich. Vstoupil jsem tedy do Červeného kříže, stal se dárcem krve – mám kolem 240 odběrů – a současně jsem se snažil získávat i další dárce ve svém okolí. Působení ve škole mi k tomu dává velký prostor dodnes, protože tam jsou mladí lidé. Věnoval jsem se samozřejmě i výuce první pomoci – byť nejsem zdravotník. Červený kříž má systém vnitřního vzdělávání, který může člověka připravit na to, aby dokázal poskytnout základní první pomoc a sám uměl školit laickou pomoc. To je jedna z náplní naší činnosti.

 

otázka: Před chvílí jste se zmínil, že vyučuje i humanitární právo. Souvisí to také s vaší prací v Červeném kříži?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Jistě. V 90. letech jsem absolvoval kurz organizovaný Mezinárodním výborem Červeného kříže. Posléze jsem se začal o tuto problematiku zajímat hlouběji, a když jsem se koncem 90. let stal členem výkonné rady, dostal jsem na starost projekt šíření mezinárodního humanitárního práva. Červený kříž má samozřejmě k dispozici specializované právníky, já mám za úkol práci koordinovat.

 

otázka: Myslíte, že se práce Českého červeného kříže hodně změnila od doby, kdy v něm pracoval váš otec?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Určitě, ovšem to s sebou nese doba. A nemyslím jen změny politické, ale i v samotné organizaci Českého červeného kříže. Tehdy to byla organizace řízená shora, kdy ústředí přesně stanovovalo, kdo co a jak bude dělat na okresní úrovni. Tehdy i zaměstnanci na okrese byli zaměstnanci ústředí. Mimochodem – dnes má Český červený kříž v celé republice asi 180 zaměstnanců, nepočítámli specifická sociální nebo zdravotnická zařízení, a 65 tisíc členů a dobrovolníků. Po roce 1989 přišla zásadní změna v tom, že Červený kříž ponechal jednotné to, čemu se dnes říká minimální program, který je daný centrálně (organizace pobytů pro děti, propagace dárcovství krve, výuka první pomoci, připravenost na katastrofy či třeba zrovna šíření znalosti humanitárního práva). Vše ostatní, zejména pokud jde o sociální činnost, si oblastní spolky vytvářejí samy. Sice podle metodických pokynů, ale nejsou k tomu řízeny, takže se tam otevírá velký prostor pro aktivitu jednotlivých lidí. Má to spoustu výhod – některé spolky výborně prosperují a připravují spoustu věcí navíc. A tam, kde lidé nemají takovou invenci, aspoň víceméně zůstávají u toho minimálního programu.

 

otázka: Když o tom mluvíte se studenty, jak to všechno chápou?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Myslím, že dnešní mladí lidé jsou i přes obraz, který vytvářejí média, obecně dobře oslovitelní. Ochotně se stávají dárci krve a snadno se při situacích, jakými jsou třeba povodně, stanou dobrovolníky Červeného kříže. Máme třeba hodně lektorů první pomoci ve věku mezi 18 a 30 lety. Když se pak začnou starat o vlastní zaměstnání a rodiny, část z nich odpadne, ale důležité je, že tato věková skupina je velmi perspektivní.

 

otázka: Máte i v rámci českého regionu nějaké humanitární jednotky?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

V každém oblastním spolku máme humanitární jednotku, což je 21 lidí připravovaných na situace, kdy by bylo potřeba zajistit nouzové ubytování, stravování a podobně. Zkoušejí si to například při zdravotnických dozorech na sportovních nebo společenských akcích, což děláme víceméně za symbolické ceny. Například v souvislosti s posledními povodněmi jsem však o Červeném kříži příliš neslyšela. Ono se to spíš pokládá za samozřejmost a o takových věcech se mluví méně. Červený kříž se do pomoci při letošních „bleskových“ povodních, které začaly na severní a střední Moravě, zapojil poměrně aktivně. Pomáhali jsme s úklidem nebo ošetřovali drobná zranění, protože lidé často nechtějí vyhledávat odborné ošetření kvůli nějaké tržné ráně a raději hned začínají čistit svůj majetek. Poměrně široce se poskytovala i velmi důležitá psychosociální první pomoc. Lidem je totiž třeba ovázat i rány na duši. Proto jsme začali školit naše dobrovolníky i v tomto směru. Následně jsme se věnovali například čištění studní, řádově v milionech korun. Podobně tomu bylo v jižních Čechách, i když tam povodně nebyly tak rozsáhlé.

 

otázka: Byl jste vy sám při záplavách na Moravě v postižených místech?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Bydlím v Olomouci, takže jsem se tam byl podívat. Ale nechtěl jsem do toho zasahovat, protože vím, že lidé v terénu nejsou nadšeni, když jim přijede třeba i prezident Českého červeného kříže – mají pocit, že je přijel zkontrolovat. Lepší je sejít se s nimi, až když voda opadne.

 

otázka: Zmínil jste se o humanitárním právu. Vy jako regionální složka Červeného kříže také nějak kontrolujete jeho dodržování?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ročně seznámíme s jeho zásadami kolem 8 tisíc lidí, v podstatě každého, koho se nám podaří „ulovit“. Jednak jsme začali pořádat speciální kurzy pro armádu ČR, snažíme se oslovit pedagogy, aby zásady humanitárního práva šířili, samozřejmě školíme členy Českého červeného kříže, aby ho i oni mohli šířit dál, a při různých akcích i běžnou veřejnost. Například s Lékařskou a Přírodovědeckou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci nebo s Fakultou bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě máme uzavřené memorandum o výuce a tím se snažíme zasáhnout další. Na dodržování humanitárního práva dohlíží především Mezinárodní výbor Českého červeného kříže sídlící v Ženevě, který má podle Ženevských úmluv například možnost navštěvovat všechny osoby, jež jsou zbaveny svobody, či vstupovat na okupovaná území i do zajateckých táborů.

 

otázka: Byl jste se osobně podívat v místě nějakého válečného konfliktu?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Nebyl. Zpravidla je má „na starost“ ženevská centrála a pak pomáhají především země, které s místem konfliktu sousedí. Český červený kříž připravoval třeba pomoc pro Balkán, takže tam lidé od nás doprovázeli zásilky, dokonce jsme i opravovali nemocnici v Bělehradě, ale já osobně tam nebyl. Několikrát jsem byl v Ženevě na jednání ústředních orgánů, například o možnostech dalšího prohlubování znalostí humanitárního práva.

 

otázka: Myslíte, že se vám ve funkci prezidenta Českého červeného kříže daří posouvat jeho práci dál?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Základ zůstává a myslím, že rozšiřovat spektrum jeho činnosti by už asi nebylo účelné. Ostatní humanitární organizace jsou vždy zaměřeny na jednu konkrétní věc, náš záběr je mnohem širší. Pokud by to člověk chtěl nějak ovlivnit, tak především směrem ke zvyšování kvality. Myslím, že tím je řečeno vše. Tato snaha nemůže nikdy skončit, protože nikdo nebude nikdy dokonalý.

 

otázka: Práce v Českém červeném kříži vás, jak se zdá, naprosto pohlcuje. Jak se na to dívá rodina? Máte nějaké koníčky?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Mám tříletého syna, který jakmile vidí kříž, hned ví, o co jde, manželka je samozřejmě také činná v Červeném kříži. V rodině to začalo, v rodině to pokračuje. A mým hobby je zase Červený kříž, na ostatní mi moc času nezbývá. Dřív jsem ale měl ještě jednoho koníčka – železnici, jenže už nemám čas všude jezdit. Když mi bylo řekněme dvacet, nevynechal jsem žádnou železničářskou akci, ale teď už to sleduji zpovzdálí a jen sem tam se na nějakou zajímavou železnici zajedeme podívat, protože malého také zajímají vláčky. Dokonce jsem kdysi zvažoval, že bych šel studovat dopravní školu v Žilině, ale pak to padlo. Zajímala mě konstrukce kolejových vozidel, usoudil jsem však, že bych se těžko dostal k něčemu zajímavému, nechtěl jsem skončit projektováním podvozků nebo něčeho podobného.

 

otázka: Jak relaxujete?

odpověď:

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Ph. D., RNDr. Marek Jukl

Chodím si zaplavat a s rodinou rádi vyrážíme na výlety kolem Olomouce. Kousíček od města, pár zastávek městskou hromadnou dopravou, jsou místa, kde člověk může dělat krásné turisticko-relaxační výlety. Autobusem se dostanete až na Svatý kopeček, kde už začíná podhůří Jeseníků. Letos jsme byli na dovolené v Českém Krumlově. Jinak ale necestuji moc rád, a když si představím dlouhou cestu třeba do Chorvatska, zajedu si raději zaplavat někam k Olomouci.

 

Komentovat rozhovor: Lidem je třeba ovázat i rány na duši

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

1 nejnovější komentář k článku Lidem je třeba ovázat i rány na duši

Komentáře

1 komentář
manuel r. villegasVáš postoj k dárcům | 13. 01. 2010 22:55

Musím říci , že si Vás nemohu vážit, jelikož na svých stránkách ČČK útočíte na dárce plasmy a nepravdivě informujete veřejnost. Víte velmi dobře,že dárci v Sanaplasmě neprodávají žádnou plasmu,ale darují a jelikož jim vznikají účelně vynaložené náklady,tak jim je prostě Švýcaři proplácí paušální částkou Kč 400,- Ve skutečnosti i tzv.Čestným dárcům krve vznikají nevyhnutelné,účelně vynaložené náklady,ale česká společnost se domluvila,že bude lhát a nebude o nich hovořit. Jelikož předpisy stran dárcovství vznikly za komunismu,kdy MHD stálo 1,- a PHM 6,- a po dárcích nikdo nechtěl na údržbu jejich krevního obrazu v podobě medikanetů ani sous,tak se dá říci, že to bylo v podstatě prosto účelně vynaložených nákladů. Jenže malý příklad,který se odehrává každý týden : Pojede dárce ze Zdibů do FNKN .A jelikož je odpovědný ,pojede se objednat a nechá zkusit krevní obraz.Předpokládejme,že nebude v ref.mez.Obdrží sorbifer a za 14 dní přijde.Předpokl.,že bude již dobrý a tudíž se objedná třeba na násl. den. Přijede a daruje a po darování si dle bodu 5 nechá dát opět sorbifer. A teď si to sečtěme : ze Zdibů do Kobylis 26-, z -Kobylis na "Karlák" 26-.Totéž zpět ale násobeno 3 = 3*104 = 312,-.Ktomu 2*sorbifer = 2*71.6 (ale každý zvlášť na 72, tedy 144,-) Účelně vynaložené náklady 312(doprava) 144(sorbifer) a po odběru krve se sluší se lépe než obvykle se najíst. V Praze ale není příliš levně, tak řekněme 100 na stravu navíc . To již máme celkem na nákladech 312 + 144 + 100 = 556,- V tom optimálním případě, kdy tam ale jde dárce neotestován,tak riskuje, že nebude mít dobrý krev. obr. a bude vystresován a deprivován.Já osobně chodím raději"najisto".Viděl jsem mnoho dárců,které takto znechutily transf. stanice. Tedy v tom opt. případě se sníží účelně vynalož.náklada na 104 + 72 + 100=276. Čili nejedná se ani v případě klasického dárce řečeného Čestný o bezplatné dárcovství , ale o cosi naruby. Aby mohl ten Čestný dárce darovat krev tak za cenu toho,že ze své peněženky zaplatí účelně vynaložené náklady,okterých se i ČČK domluvil , že bude o nich nemluvit , tedy jinými slovy lhát , aby se mohl předstírat,že tu je bezplatné dárcovství krve . Z toho důvodu je počínání Snaplasmy naopak velmi korektní .Sám na číslech vidíte ,že to je poměrně odpovídající a blízké částce , kterou poskytují dárcům plasmy jako náhradu účelně vynaložených nákladů . Prostě Švýcaři si umějí svých lidí vážit , zatímco čeští Nešvýcaři na své lidi jen útočí , např. to dokázali popravam(spíše organizovaným vražděním) pilotů RAF a jak vidět ČCK se neštítí zaútočit ani na dárce plasmy , přičemž velká část je i Čestných dárců krve v tom "Vašem" pojetí . Byl jsem zhnusen ,když první útok přišel před vánoci od mediální žumpy iDnes (že prý tam chodí punáči a narkomané) , další 8.1. t.r. adalší 11.1.t.r. Je to odporné hyenistické chování od tohot národa,kdy si lidé na konci roku přejí vše nejlepší do Nového roku a přito mani ne za 8 - 10 dní zbaběle v médiích zaútočí na bezbranné dárce plasmy a krve v jedné osobě .Je to český hnus , podporovaný i ČCK . Proč jste tak zbabělý a nezaútočíte na nedárce , kteří dosud nikdy nic nedarovali , ani krev ani plasmu ? Proč nezaútočíte na poslance , kteří si "vydělávají" nezdaněnými paušálními náhradami a ještě se v přihlouplých mediích chlubí tím ,že v tom nevidí problém (když si za ně pořizují luxusní obydlí). Prostě jednodušší je zbaběle útočit na menšinu , skládající se z Čestných dárců krve a posléze plasmy a docházejících do Unicaplasmy a Sanaplasmy . Já jsem rovněž absolvent ČVUT Ing .... a rovněž absolventem postgradualního doktorandského studia a tedy ...PhD , ale když vidím , jak se lidé Vám podobní propůjčují takovým mediálním útokům , tak těchto titulů neužívám, nechci klesnout na Vaši úroveň . Z toho důvodu jsou Vaše slova o "ovazování" ran neupřímná , na úrovni mediální žumpy . To dokazuje Váš článek založený na lži , takřečené "Stanovisko ... k odběrům v Sanaplasmě) . Jsem rád , že je na Váš neupřímný spolek podána žaloba , zřejmě budou i trestní oznámení za pomluvu , nic jiného to není . Kdo o jiném sdělí nnepravdivý údaj "třetí" osobě , svhopný zp. vážnou újmu ..... dopuští se trestného činu pomluvy . Víte, ta geometrie by nás snad spojovala , já jsem tedy přes geodesii(nižší i vyšší i lineární operátory a lin. optimalisaci při vyrovnání geodet. sítí) také se zabývám geometrií vícerozměrných prostorů , ale , na prvním místě je pro mne chování člověka k člověku . Vaše slovní útoky na dárce plasmy nás rozdělují . Víte , mne se v Sanaplasmě moc líbí , krásné čisté moderní prostředí , odběry technologicky i lidsky na vyšší úrovni , než na morálně zastaralých klasických transf. stanicích , moc hezký osobní přístup s vyšetřující lékařkou (vždy si spolu popovídáme o mých webových stránkách . Rovněž chodím občas do Unicaplasmy a do Haemablutspendedienst ve Freibergu , ale naprosto nejlepší prostředí má Snaplasma . I jejich 12 druhů horkých nápojů v neomezeném počtu i přístup na internet , kdy si dopisuji při vyplňování dotazníku své webové stránky , spousta mladých lidí z vysokých škol , dá se navazovat přátelství a známosti , krásné dívky . Prot nevím , proč se alespoň nejdete sám přesvědčit a několikrát darovat , třeba byste zjistil , že to je poněkud jinak . Abych nezapoměl , hrál jsem hru na bezplatn dárcovství i v okamžiku , kdy si , dodržuji bod 5 průkazu čestného dárce , nechám předepsat sorbifer (v oddělení dárci) a pět minut po té platím Kč 30 (ve 3/2008) . Pak v 8/2008 se situace opakovala a platil jsem 71.6 . Takže , z tendence : (v r. 2006 - 2007 se chtělo os 0.50 Kč do 3.50 Kč) to bylo 30 ,- pak 71.60 . Co to bude příště ? Čili i nepříliš chytrý "matematik" by to nazval eskalací . Takže : Arriba Sanaplasma por siempre . Občas se z nostalgie podívám , co nového v klas. stanicích , vím ,že ty zaměstnankyně za to nemohou , ale E.M. Remarquue : Im westen nichts neue , tedy poopraveno :Na transf. st. nic nového . Dokud se mi Váš systém neomluví a nevrátí mi těch Kč 30 (ten sorbifer za 71.6 jsem vrátil , nejsem pokrytec a nebudu "hrát" nemravnou hru na bezplatné dárcovství , co má ještě tu drzost , mne za ochotu darovat Čestně krev , tak ze mne pět minut po té vytahne ještě 71.6 ) Takže : E viva Sanaplasma per sempre . Párkrát jsem na Vás zde také musil zaútočit . Chtěl jsem zpomenout , ale Vy ty hloupé články nepopíráte a mne to vždy nadzvedne . Věru krásné přání vše nejlepšího do Nového roku , když je v rozmezí 14 dnů zaútočeno na dárce plasmy , kterých se nikdo nezastane . Vlastně ani nečekám , že budete rád za můj článek , psal jsem jej pod vlivem emocí , aůe to vše se doopravdy stalo a Vy sám nejlépe víte , jak to je . Ale zamlčováním faktů umožňováním k mediálním útokům na dárce plasmy si stejně je nanakloníte . Tak , jako se nedá vynutit láska , tak se nedá vynutit náklonnost , zde navíc pošlapaná jednáním Vašejho ČČK . Stydím se za své medaile i za ČČK .