Právní poradna

Na Vaši otázku odpovídá Advokání kancelář

- Advokát -

Délka směny s přesčasem

Vyšlo 30.06.2009

Obor práva Pracovní právo

Otázka:

Jak dlouhá maximálně může být směna i s přesčasem u lékaře pracujícím v jednosměnném režimu, a to včetně využití další dohodnuté práce přesčas? Příklad: lékař přijde do práce v 7.00 a musí odejít nejpozději v…?

Odpověď:

Ve vztahu k dotazu je třeba především ujasnit základní pojmy v oblasti pracovní doby, které jsou striktně stanoveny zákoníkem práce v § 78. Jestliže se tazatel ptá, jak dlouhá maximálně může být „směna i s přesčasem“, pak je k tomu nutné uvést, že směna nikdy nemůže zahrnovat přesčasovou práci. To jednoznačně vyplývá z § 78, odst. 1, písm. c) zákoníku práce – ten stanoví, že „směnou je část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat.“
Naproti tomu, přesčasem je dle § 78, odst. 1, písm. i) zákoníku práce taková práce, kterou zaměstnanec koná na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu (vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby) a mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou se přesčasem rozumí práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.

12 hodin je maximum

Nejdelší možná délka směny činí podle zákoníku práce čistých 12 hodin, tj. 12 hodin bez stanovených přestávek na jídlo a oddech. (Pro informaci doplňuji, že u člena hasičského záchranného sboru a za určitých podmínek také u zaměstnance údržby pozemních komunikací činí nejdelší možná délka směny až 16 hodin; délka směny člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě může činit nejvýše 13 hodin v denní době).
Jestliže lékař nastoupí do směny v 7.00, pak směnu (tedy směnu ve smyslu § 78 zákoníku práce) musí ukončit nejpozději v 19.30 téhož dne (pokud kalkulujeme s tím, že během pracovního dne mu byla poskytnuta nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávka na jídlo a oddech v trvání 30 minut, na kterou má nárok dle § 88 zákoníku práce). Na tuto standardní směnu může navazovat ještě práce přesčas, případně i tzv. další dohodnutá práce přesčas ve zdravotnictví (§ 93a zákoníku práce) – její rozsah je ovšem limitován minimálně povinností zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami podle § 90 zákoníku práce, a to tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin jdoucích po sobě. Tento odpočinek může být ve zdravotnických zařízeních zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin jdoucích po sobě zaměstnanci staršímu 18 let za podmínky, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku.

Ochrana zdraví a pracovní doba

Pokud by tedy lékař sloužil v pondělí od 7.00 do 19.30 (do této doby je již zahrnuta přestávka na jídlo a oddech), pak nejpozději v 19.30 by měl začít čerpat druhou přestávku na jídlo a oddech (opět nejméně 30minutovou, neboť má za sebou již 2 úseky nepřetržité práce v trvání 6 hodin). Na tuto směnu může navázat práce přesčas např. v rozsahu 6 hodin od 20.00 do 2.00 úterního rána s tím, že lékař může po vyčerpání povinného nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami nastoupit na další směnu v úterý nejdříve ve 14.00, resp. již v 10.00, ovšem za podmínky, že nejblíže následující odpočinek mezi dvěma směnami mu bude prodloužen o 4 hodiny, tj. že bude minimálně 16hodinový.
Současně je třeba z hlediska organizace pracovní doby vzít v úvahu též základní principy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, mimo jiné pravidlo stanovené v § 102 zákoníku práce, že zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Dále je nutné zohlednit prevenční povinnost zaměstnavatele v oblasti náhrady škod, upravenou v § 248 zákoníku práce, tj. pravidlo, že zaměstnavatel je povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku; zjistí-li závady, je povinen učinit opatření k jejich odstranění.


Judr. Dominik Brůha

• ZDN domovskou stránkou
• Výhody registrace
• Přihlásit se