Výhradou k „špiclovacímu“ systému byla obava ze zneužití informací

Česká lékařská komora vyjadřovala své výhrady k projektu elektronických receptů a tzv. centrálnímu úložišti dat prakticky hned od přijetí Julínkovy novely zákona o léčivech. Zatímco uvolnění stovek účinných, leč potenciálně nebezpečných léků do systému výdeje bez lékařského předpisu s omezením, které mělo spočívat převážně ve zhodnocení zdravotního stavu pacienta lékárníkem, se nám podařilo zabránit, tak projekt tzv. centrálního úložiště dat jsme ani my, ani lékárníci zastavit nedokázali. Tlak na vytvoření tohoto „Velkého bratra“ byl obrovský a můžeme se pouze domýšlet, jakou roli v něm hrálo 170 milionů Kč za jeho vybudování a dalších cca. 90 milionů korun každým rokem za provoz , a jakou pokušení z možnosti získat ty nejcitlivějších osobní údaje o milionech pacientů a o terapeutických zvyklostech tisíců lékařů. Jako vhodná záminka odůvodňující „nezbytnost“ centrálního úložiště posloužila i široká míra zneužívání léků s obsahem pseudoefedrinu k výrobě pervitinu. Na místo elegantního a nic nestojícího řešení, tedy omezení výdeje těchto léků na lékařský předpis, jak navrhovala naše komora, prosadilo ministerstvo zdravotnictví omezení výdeje kontrolou záznamu v centrálním úložišti, což nefunguje, a tak pacienti tyto léky dostanou většinou zcela správně pouze na lékařský předpis.

Základní naší výhradou k celému tomu „špiclovacímu“ systému byla obava ze zneužití citlivých informací, ať už jejich správci či hackery a skutečnost, že podobný systém nikde na světě spolehlivě nefunguje. Tyto obavy nedokázal vyvrátit ani ředitel SÚKL Dr.Beneš, který se spolu se svými spolupracovníky účastnil i jednoho ze zasedání představenstva komory. ČLK však kromě něho varovala též Ministerstvo zdravotnictví ČR. Marně. Ten bůhví čím motivovaný tlak na vznik tzv. centrálního úložiště dat byl zkrátka obrovský. Česká lékařská komora tedy udělala to jediné, co nám zbývalo. Varovali jsme lékaře, aby se k tzv. centrálnímu úložišti dat nepřipojovali. Nyní se potvrdilo, že naši právníci měli pravdu, když tvrdili, že SÚKL má zákonné zmocnění k elektronickému sběru dat pouze z elektronických receptů a že svým nařízením, aby lékárny povinně předávaly do úložiště data ze všech receptů, překračuje své zákonné zmocnění. Pokud se Úřadu na ochranu osobních údajů podaří celou tu mašinérii zastavit, pak to můžeme považovat za jeden z důkazů, že žijeme v právním státě.

Státní ústav pro kontrolu léčiv vždy byl pojistkou pro pacienty i pro lékaře, kteří se na jeho doporučení a informace spoléhali. Jako prezidenta ČLK mne znepokojuje, že tato extrémně důležitá instituce v poslední době ztrácí kredit a nedokáže plnit své povinnosti. Bývalý ministr Julínek svými zákony dal tomuto úřadu, který Ministerstvu zdravotnictví ČR přímo podléhá, obrovské kompetence v oblasti stanovování maximálních cen léků a výše jejich úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Ruku v ruce s touto v demokratických zemích neobvyklou kumulací moci však tento veleúřad nese obrovskou odpovědnost. Mám na mysli ty stovky milionů korun, které zdravotní pojišťovny zaplatily za léky zbytečně navíc jen proto, že SÚKL neplní svoji zákonem uloženou povinnost provádět pravidelné každoroční revize úhrad léků. Nevím, proč vedení ministerstva toto flagrantní porušování zákona kryje. Pokud se však nyní prokáže, že stát vyhodil oknem dalších 170 milionů korun za nefungující a protizákonně koncipované tzv. centrální úložiště dat, pak bude vyvození personální odpovědnosti nevyhnutelné. A pokud existuje nějaká spravedlnost, pak se personální změny nemohou omezit na pouhého ředitele SÚKL, který podle všeho jen plnil pokyny z ministerstva.

Milan Kubek, prezident České lékařské komory, ZDN.cz