Poučení z marnotratné masové vakcinace

WHO přesto nakonec snížila úroveň naléhavosti boje s virem a povel „zintenzivnit“ nahradila pokynem „udržovat“. Poradce WHO pro pandemie Keidži Fukuda navíc přiznal, že se nepotvrdily původní obavy a co do míry nebezpečí patří probíhající pandemie „do skupiny méně vážných“.

Strážci celoplanetárního zdraví se v kuloárech nechali slyšet, že dokonce i své opatrnické vyjádření pokládají za „vysoce riskantní“. Lidé prý mohou podlehnout falešnému pocitu klidu.

„Další pandemie může nastoupit i příští týden. Ať už to bude cokoliv, bude neuvěřitelně těžké přimět lidi, aby ji brali vážně,“ potvrdil tyto obavy americký specialista na krizovou komunikaci Peter Sandman.

Skutečností je, že „velmi, velmi těžkou práci“, kterou musela WHO podle jedné své čelné expertky podstoupit při boji o konečné znění svého doporučení, si vykoledovala sama. Již tím, že ve snaze roztočit spirálu boje s novou chřipkou zavčasu „upřesnila“ pravidla pro kvalifikaci pandemie, když z výčtu kritérií vyřadila stupeň mortality.

Vede to k oprávněným domněnkám, že WHO již od samého počátku přinejmenším tušila, že úmrtnost na onemocnění virem 2009 H1N1 bude mnohem menší, než je tomu u běžné sezonní chřipky. Nyní kvůli tomu po zásluze čelí obvinění šéfa zdravotní sekce Rady Evropy Wolfganga Wodarga, že při „skandálu století“ jednala ve spolčení s farmaceutickými firmami.

Ke kritikům WHO se nedávno připojil, byť značně umírněně, i náměstek české ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr. Konstatoval, že v době, kdy WHO zavelela k boji s údajnou pandemií, existovalo v Evropě s výjimkou Německa a Velké Británie „jen pár sporadických onemocnění, takže se WHO dá vyčíst, že vyhlásila pandemii předčasně“.

Šnajdr ovšem nejen kritizoval, ale i naznačil, jaká poučení by měla WHO ze svého unáhleného postupu vyvodit. Za prvé by měla opět přezkoumat pravidla pro vyhlašování jednotlivých stupňů pandemie. Vyhodnocení možného šíření pandemie by navíc do budoucna mělo přihlížet k úrovni „promořenosti“ populace jednotlivých zemí virem chřipky (čím více lidí již chorobu prodělalo, tím více jich bude imunních).

A pořádek si podle náměstka Šnajdra musíme udělat i doma: „Ukázalo se totiž, že je v tom u nás chaos. Vyhlašovat soutěž na distributora ve chvíli, kdy vakcíny jsou již téměř v zemi, je špatně.“

Oproti tomuto střízlivému postoji zůstává přední český expert Roman Prymula, předseda České vakcinologické společnosti, obhájcem WHO.

„Kritéria, podle kterých WHO klasifikuje situaci, byla dána dlouho dopředu, a WHO se proto musela zachovat tak, jak se zachovala,“ tvrdí. Říká to i přesto, že sám „vrchní pandemik“ WHO Keidži Fukuda se cítí méně jistý v kramflecích než loni, kdy válku s 2009 H1N1 zahajoval.

„WHO a členské státy pracovaly podle Mezinárodních zdravotnických předpisů. Nyní je třeba zhodnotit, zda jsme je použili dobře,“ přiznal. Předseda České vakcinologické společnosti oproti tomu uznal jen jeden svůj „omyl“: „Hluboce jsem se mýlil, když jsem měl výhrady k tomu, jak málo vakcíny vláda zabezpečila pro naši populaci. Jeden milion dávek je pro naši bezbřehou demokracii bohužel až příliš,“ řekl s neskrývanou ironií.

Jiní Evropané byli prozíravější

O tom, za co může česká „bezbřehá demokracie“, se jistě dá diskutovat. Podle pana profesora by nejspíš bylo lepší, pokud by vláda autoritářsky nařídila povinné očkování populace od chronicky nemocných přes úředníky až po armádu.

Potíž je ovšem v tom, že jiné evropské vlády byly prozíravější a dokázaly se s „bezbřehou“ neochotou svých občanů nechat se očkovat vypořádat s relativně menšími finančními ztrátami než Česko.

Například Německo a Francie již koncem loňského roku zahájily jednání o odprodání nevyužitých vakcín. Ještě lépe se z nesnází dostalo Španělsko. „Smlouvy s farmaceutickými firmami obsahovaly klauzule, které nám dovolují vrátit těmto firmám nevyužité vakcíny,“ oznámila španělská ministryně zdravotnictví Trinidad Jiménezová. Její země tak místo původně schválených 270 milionů eur utratí jen 97 milionů.

Česko může podle ministryně zdravotnictví Dany Juráskové bez sankce vrátit jen třicet procent dávek. I přes prozíravost velkých evropských států tak farmaceutické firmy (především Novarts, Glaxo, Sanofi) přijdou podle předběžné analýzy auditorské firmy Morgan Stanley nejvýše o patnáct procent zisků, které měly původně činit 5,3 miliardy dolarů.

Již připravený materiál pro výrobu vakcín proti viru 2009 H1N1 nicméně do stoupy nepůjde. Jeho část farmaceutické firmy využijí pro přípravu nové třívalentní vakcíny, která bude podle doporučení WHO z minulého týdne sloužit k očkování proti sezonní chřipce v letech 2010-2011.

Jak tato nová vakcinační strategie WHO zabere, ukáže až čas. Mnoha lidem včetně řady odborníků totiž její pandemická aktivita otevřela oči. „Připravovat se na nejhorší ještě nutně neznamená připravovat se správně,“ uvedl v tomto smyslu Marc Gentilini, bývalý předseda francouzského Červeného kříže při své kritice „marnotratné“ masové vakcinace.

Obezřetnost vůči opakování podobných vakcinačních kampaní by ostatně měla zvýšit i jiná rizika, o nichž lidé dříve příliš nevěděli. Patří k nim například nežádoucí účinky adjuvans, tedy přísady, kterou do vakcíny farmaceutické firmy přidávají kvůli tomu, aby povzbudila imunitní systém k prudší reakci na antigen. Různé druhy těchto látek totiž mohou mít, jak upozornila mimo jiné profesorka Anna Strunecká v časopise Sféra, značně negativní dopady na lidské zdraví.

Od neurotoxických účinků přes makrofágovou myofascitidu až po „devastující autoimunitní onemocnění“. Zůstává tak na každém z nás, jaké ponaučení si z pandemické krize vyvodí. O tom, že by to neměly být zběsilé tance svatého Víta pod taktovkou „hlavního hygienika“ Michaela Víta či expertů WHO, ovšem již může pochybovat jen málokdo.